Jak se žije v Sydney
Dneska je tu docela zima a každou chvíli prší, takže asi celý den strávim doma a konečně se nemůžu vymlouvat na to, abych sem něco napsal. Už jsem tu něco málo přes dva týdny, a tak ve stručnosti napíšu jak se tu žije…
Doprava
To bylo to první, s čím jsem se setkal po přistání. V Sydney fungují tři hlavní způsoby dopravy:
- Vlaky – dlouhé soupravy s dvoupatrovými většinou klimatizovanými vagony. Zajímavostí je, že vlaky se v koncových stanicích neotáčejí, ale jedou pak po zpátku. Aby ale lidé seděli po směru jízdy, jsou sedačky vybaveny překlápěcími opěradly. Takže si člověk může nastavit sedačku po nebo prosti směru jízdy. V centru jezdí většínou pod zemí a mimo centrum pak už normálně. Je to nejrychlejší a nejdražší způsob dopravy po městě. Pro představu týdenní jízdenka vyjde na cca 700,- Kč.
- Autobusy – po kole a pěškobusu nejlevnější a nejšílenější způsob dopravy. Zastávky jsou mizerně značené, většinou se staví jen na znamení (jako v Londýně) a když někam jedete poprvé, vůbec netušíte, kde nastoupit nebo vystoupit. Autobusy jsou fakt hrůza, ale jsou klimatizované a dá se s nimi dostat prakticky kamkoli.
- Ferry – obrovské lodní autobusy, které přepravují lidičky z jedný zátoky do druhý. Zatím jsem se svezl jen jednou z Manly beach do centra a bylo to o hodně lepší než autobus. Na palubě je free wifi, takže se cestou můžete i zabavit.
A pak v centru města se dá potkat několik tramvají a turistická nadzemní monorail – to je speciální vláček jezdící cca 4-5 metrů nad zemí na jedný koleji a převážně v něm krouží turisti centrem.
Nedílnou součástí pochodování v centru jsou semafory a přecházení na červenou. Kdyby měl člověk pořád čekat na panáka zelený, nikam by se nedostal. A ted ještě uvažte, že tu auta jezdí z druhé strany, než je neanglický evropan zvyklý. Za ty dva týdny už jsem si celkem zvykl, ale byla to z počátku síla.
Bydlení
Bydlení, co mi zajistila Alfa Agency, stálo za prd. Bydlel jsem asi 30 minut metrem od centra a ke všemu u dálnice bez přechodu. Přeběh šestiproudé dálnice byl každodenní dávkou adrenalinu. Navíc jsem bydlel na třílůžkovém pidipokoji a spal jsem na palandě u okna směrem k dálnici. Ve dne v noci tam byl nepředstavitelný hukot, okna tady totiž stojí za prd a absolutně nic neizolují. Další nepříjemností bylo, že co jsem se nastěhoval, tak byl sporák mimo provoz a 7 lidí se nás tam muselo střídat na jedné elektrické plotýnce.
Naštěstí už jsem si našel a odstěhoval se do jiného a jsem zatím spokojen. Nové bydlení je pěšky od centra cca 20 minut, prostorné, čisté a skvěle vybaveno. Občas nám tu pobíhá pár švábů, ale to je tu celkem normální 
. Sice se dá do centra a do školy chodit pěšky, ale budu si muset pořídit kolo. Včera jsem šel do centra dvakrát a spočítal jsem si to celkem na 11km chůze. Je to velký centrum , tak snad aspoň něco shodím.
Původně jsem nechtěl bydlet ani s Čechy ani se Slováky, ted budu asi bydlet se třema Čechama. Nakonec se ale ukazuje, že soužití s nimi je nejjednodušší. Ne kvůli domluvě, ale kvůli návykům a zvykům v bydlení. Jak jsem zjistil na předchozím ubytování, kde jsem měl 2 Italy, 2 Japonky a 2 Poláky, každý je úplně jiný a ne vždy to je OK. Tak uvidíme, konec konců bydlení je tu především na přespání a uvaření si a ne na trávení volného času.
Nakupování
Jsou tady krámky na každym rohu, ale kdyby tam člověk nakupoval, tak za chvíli zbankrotuje. Já chodím nakupovat do velkých center – něco jako Tesco nebo Kaufland, kde jsou většinou věci nejlevnější. Ted jsem blízko bytu objevil vietnamský super krámek, kde mají spoustu věcí pro běžnou spotřebu a super ceny. Obecně je tu dráž než u nás, ale ve srovnání k místním příjmům si to mohou žít královsky. Když to jednoduše spočítám, tak za příjem z úplně obyčejné práce, jako je pomocník v restauraci, si tu mohou nakoupit cca 2-3x více věcí než u nás.
Škola
Škola je zatím OK. Mučí nás 21 hodin týdně angličtinou, takže nám do tý hlavy něco nacpou. Jsem v advanced úrovni a tam už se prakticky vůbec nebere gramatika a pořád si jen povídáme na různá témata a rozšiřujeme si slovní zásobu, čili přesně to, co potřebuju. V této oblasti jsem spokojen, jen by toho nemuselo být tolik .
Lidi
Zatím jsem neměl moc příležitostí poznat místní člověky, ale ve městě potkávám stejné davy spěchajících, zamračených a všelijak oblečených a vyparáděných lidí jako třeba v Praze. Ačkoli, co se týče módy, tady jsou možná lidi ještě odvážnější. Je tu obrovská koncentrace asiatů a hlavně asiatek, těch si tak nějak všímám nejvíc, občas jsou to pěkně vytuněný číči .
Fotek zatím moc nemám, není na to moc dobrý počasí, až se oteplí bude fotek víc.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Říjen 4th, 2010 at 23:15
Toz to se Ti to snajpruje dvoustovkou, co? Tesim se na dalsi prispevek.