Vánoční výlet do Jervis Bay
O Vánoční svátky jsme se s Martinou a Ondrou vypravili na 3 dny asi 150km na jih do velké zátoky s národními parky Jervis Bay.
První den jsme se rozhodli strávit víceméně se zastávkami na cestě. Jeli jsme delší, ale o to krásnější cestou podél pobřeží po Grand Pacific Drive. První zastávka byla u Otfordu s pěkným výhledem na pobřeží.
Po několika kilometrech cesty v dáli vidíme do výše se tyčící čínskou pagodu. Na nejbližší křižovatce tedy nabereme směr k ní a doufáme, že to bude něco zajímavého. Po chvíli jsme dojeli k buddhistickému areálu Nan Tien Temple. Dočetli jsme se, že vysokánská pagoda slouží jako hrobka, kde jsou ve schránkách v policích jak v knihovně uložené urny s nebožtíky. Celý areál byl vystavěn v čínském stylu a tak jsme si na chvíli připadali jak na jiném kontinentu. V areálu bylo několik krámků a obrovský chrám s náměstíčkem, kde čínské tanečnice předváděly tradiční tance. V přilehlých zahradách si člověk mohl sednou a jen tak relaxovat. My jsme ale na relaxování neměli čas. Celý areál byl vybudován na kopci, na jehož vrcholu stál velký zvon, jehož hluboký tón se rozléhal široko daleko. Každý si mohl beranidlem udeřit do zvonu a poslat tak pozdravy svým rodinám a přátelům. Takže jestli vám kolem Vánoc zazvonilo v uších, můžu za to já.
Pak jsme pokračovali dál k obrovskému jezeru Illawarra lake, které je těsně u pobřeží a nějaká říčka se tam vlévá do moře, což vytvářelo nádhernou směs barev. Ondra v ústí řeky našel živou ústřici, otevřel ji a slupl jak malinu. Pak se snažil najít ještě další i pro nás, abychom to taky zkusili, ale naštěstí už nic slušného nenašel.
Několik hodin před západem slunce jsme dojeli na sedmimílovou pláž, kde skoro nebylo živáčka. Byly pěkné vlny a tak jsme si trochu zablbli v moři a měkkém světle zapadajícího slunce udělali pár fotek. Na místo nocování jsme přijeli až za tmy a všechny kempy, na které jsme narazili byly absolutně plné a navíc ani na recepcích nikdo nebyl – opravdu jsme se divili, že Australani 25. prosince nepracují a nemají zájem o kšeft.
Nakonec jsme narazili na jedno kempoviště, kde jsme nakonec nalezli i místo k přespání. Jen díky tomu, že jsme se zeptali jedněch dobrých lidí, co tam měli postavený stan a ti nám řekli, že je tu jeden flek volný, že ho mají zarezervovaný jejich kamarádi, kteří přijedou až druhý den. Kempování je tady opravdu dost zvláštní. Domorodci kempují tak, že se vlastně přestěhují do na několik dní s veškerou parádou do kempu. Mají obrovské stany skoro jako chaty. Nefunguje to jako u nás, že dokud si má člověk kde postavit stan, je místo. Tady se hraje na parcely a je-li všechno zarezervováno a kemp vypadá poloprázdný, prostě máte smůlu a stan si tam nepostavíte.
Druhý den jsme vyrazili na jižní cíp zátoky do národní parku, kde jsou krásné pláže s bílým pískem. Celý den jsme se prakticky vyvalovali na různých plážích a dávali si relax. K pozdnímu odpoledni jsme vyrazili trochu do vnitrozemí parku ke „zřícenině“ majáku. Zřícenina opravdu v uvozovkách, jelikož nic tu není starší než nějakých 250 let, klasickou zříceninu tady prostě nenajdete. Maják byl evidentně ručně porozebrán, aby působil zříceně. Nám, ze starého kontinentu, tohle přišlo opravdu úsměvné. Od majáku byl krásný výhled na pobřeží a v dáli už se na nás hnaly mraky.
Večer přišla bouřka, prudce se ochladilo a pak i docela dlouho pršelo, takže večer s večeří jsme strávili v altánku v jednom malém parčíku nedaleko kempu. Stan jsme tentokrát stavěli při stmívání ve stejném kempu jako předchozí den. Tentokrát bez dotazování, jestli je obsazeno nebo ne. Abyste si nemysleli, že jsme tam nadrzo vlezli jak nějací burani, to zase ne. Ráno jsme se byli na recepci ptát, jestli nemají volno, jenže samozřejmě neměli. Tak jsme si prostě to místo museli v kempu najít sami s tím, že se brzo ráno vypakujem. To se nám i potvrdilo. Když jsme začali stavět stan, přišel k nám soused a řekl nám, že ví, že to místo není naše a že nás chce jen upozornit, že ráno v sedm tam přijedou jeho kamarádi stavět obrovské stany. Omluvili jsme, poprosili za pochopení stávající situace s ubytováním a přislíbili jsme, že brzo ráno vypadneme, že určitě nebudeme překážet. Takže nakonec vše OK.
Druhý den bylo hnusně a vůbec se to nezlepšilo. Posnídali jsme s papoušky a vyrazili zpět na sever. Šíleně se ochladilo, že jsme museli nasadit nohavice a bundy. Za deštivého počasí jsme ještě navštívili severní část zálivu, kde byl funkční maják, národní park a vojenská zóna. Víceméně to tam nestálo za moc. Všude jen cedule, že nesmíme překročit čáru do vojenské zóny, jinak budem chyceni, mučeni a vysoce pokutováni. Po krátké prohlídce už jsme jeli domů směr Sydney a cestou jsme zajeli k vodopádům Fitzroy Falls. Myslím, že tam jsou moc pěkné vyhlídky. My jsme toho kvůli nízké oblačnosti moc neviděli. To můžete posoudit sami z fotek.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Opravdu krutě se ochladilo… že jsem si musel obléknout deku pod mikinu
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
